ústecké multi-žánrové hudební těleso
TOPlist

DĚČÍN - ZARABANDA

Zdroj: http://www.destroyself.cz, autor: Lojza, 5.5.2006
Těpic, bobánci.
Tak Vám strejda Lojza povypráví, kterak jsme benefit na povodně vymysleli a podělali, a jak jsme druhý den parádně zatrapákovali…. Máte-li rádi lůzry, tak tohle je čtení přesně pro vás.
Benefit jsme pořádali pod hlavičkou (i) našeho občanského sdružení První hudební spolek v Děčíně a přišlo nám tak nějak logický, že by na něm měly vystoupit právě spolkový kapely. Ale nějak jsme se kapánek přepočítali. Spolkový skupiny JSUH, Papaya Days a The Arythmics hezky jedna po druhé svá vystoupení odřekly. Důvody? Nepočítám-li nějaký to rádobyvysvětlovací "bláblábláblébléblé", tak ani vlastně nevím, proč nechtěli hrát. A popravdě řečeno - je mi to šumák.
Takže se z toho vykrystalizovala tahle sestava. Za Spolek jen my (ovšem tentokrát maskovaní názvem "10,75 dioptrie revival") a grungeoví Puff Box. Pozvání dále přijali ústečtí Arashit a v neposlední řadě i stará známá hardrocková parta Black Grass. O propagaci se měl postarat admirál Beetle. Jenže poté, co "jeho" Arythmics účast na koncertě odmítli, i Beetle se nijak nenamáhal. A je mojí chybou, že jsem se na něho spolehl a raději všecko neoblítal sám. Když si na ten dobře utajenej koncert vzpomenu, divím se, že tam vůbec někdo přišel.
O nástrojovej aparát jsme se postarali my, o zvuk náš starý známý démon Jarda Navara. Ten, jen co nás spatřil, tak vybafl: "Co děláte zejtra? Nechcete si zahrát v Doubici?" A my jako že jóó - ale o tom podrobněji níže. První se narychtovali páni hárdrokeři a jedna slečna hárdrokerka ze skupiny Black Grass. Nedali se odradit tím, že v Zarabandě ještě skoro nikdo nebyl a vysmahli svůj setík jako staří profíci. Zvlášť kolega - basák Pepík - pyšně duněl přes svůj vytuněný historický aparát Tesla, jako kdyby chtěl celou hospodu zbořit. Druzí zahráli ústečtí Arashit. S těmi jsme se seznámili teprve nedávno a musím říct, že jsou to docela fajn lidi. Před vystoupením jsme spolu příjemně pokecali, takřka jako staří známí. A to přesto, že jsme se viděli v životě teprve podruhý. Pro dámu a pány z Arashit byl tenhle koncert i tak trochu premiérový - v Zara poprvé koncertně testovali novýho kytaristu, kterýho si přišla na místo zkontrolovat i jeho hrdá maminka.
Během arashiťáckýho setu začli chodit i nějaký lidi. Já, jako hlavní výběrčí, bych si je dovolil rozdělit do dvou part. Do té první bych zařadil vychcánky a asociály, kteří se přišli zadarmíčko pobavit. Když ale zjistili, že za vstup by museli zaplatit ohromující částku rovnající se ceně dvou piv, uraženě zvedli nosánek, zasyčeli: "Tsss, to teda néé… ňáký vaše fidlání mě absolutně neinteresíruje, fujtajbl, pche…" načež hrdě odkráčeli mrznout na terasu s romantickým výhledem na nákladové nádraží a rušnou čtyřproudou silnici. To "druhá parta" naopak spojila užitečné s příjemným, vstupné zaplatili bez řečí a nadšeně se vrhli do víru zábavy. Za všechny bych zmínil např. 3/4 Arythmics.
Arashit zakončili svůj setík nevídaným, osobitým kavrem od božské Haničky Zagorové a pódium přenechali chlapíkům z Puff Box. Ti spustili svůj retrogrunge takřka ze Seattlu - pardon, totiž z Benešova nad Ploučnicí - a jelo se dál. Nám už bylo jasný, že koncert skončí kasovním průšvihem, tak jsme se aspoň snažili rozptýlit pokecem s hudebním kolegou Kaldou a jeho půvabným dámským doprovodem. Pak přišla řada na nás, abychom ten diskutabilní koncert uzavřeli. Tentokrát jsme hráli pod krycím názvem "10,75 dioptrie revival", což děláme vždycky (tedy asi jednou za rok), když hrajem jen kavry a hrajeme si na "pokleslou zábavovou kapelu", jak říká Míša. Během zvukovky se najednou plácek pod póďákem zaplnil lidmi. Kde že se tam vlastně vzali? No jistě, přestalo se vybírat vstupný, jó to se vždycky lokál zaplní…
Za chvíli jsme spustili ten náš pokleslej repertoár. Hráli jsme všechny kavry, co umíme, a ještě jsme museli přidat nějaký "kavry od Destroyself". Přestože nám to docela šlo a i lidi se celkem bavili (i potlesk na otevřený scéně párkrát byl), mě se moc dobře nehrálo. Pod sebou jsem viděl docela dost xichtů, o kterejch jsem věděl, že celej večír čekali venku na moment, kdy by se mohli vtírnout dovnitř grátis. A my jim teď dělali zábavu, hajzlům. Zvlášť jeden obzvlášť vypečenej kokot mě vyloženě sral, a to hlavně svým věčným idiotským povykem "hrajte Slayer". Ještě nikdy se mi nechtělo z koncertu domů tak intenzívně, jako ten večer. A jakže ten náš slavnej benefit na povodně vlastně dopadl? Zvukař dostal na benzín, na jedno povodňový konto přibylo pár naprosto bezvýznamných stovek a - to by bylo asi tak všechno. Jo a ten večer se Pepína se pokusili načapat páni policisté, a pokoušeli se ho obrat o řidičák. Ale Pepíno je číman, ani pokutu z něj nedostali.
31.03.2008 10:10:17
slamova.alena
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one